Skály v Tašově na Ústecku objevili na podzim roku 2003 dva děčínští hasiči. Je možné, že se zde již lezlo dříve, ale žádnou evidenci (záznamy v průvodcích, staré jištění apod.), která by o tom svědčila, tu autoři cest a průvodce nenašli. Na skály proto nahlíželi jako na panenskou oblast. Původní ideu - udělat z Tašova klasickou klettergarten hustě osázenou borháky - se podařilo z větší části naplnit, zalezou si tady ale i lezci, kteří se chtějí jistit vlastním materiálem.
Tašovské skály jsou oblastí místního významu. Tvoří je jedenáct masivů z tvrdého, ale místy zvětralého znělce (největší eroze je v místech s charakteristickými šupinami na hranách a dolezech). Skály mají maximálně 15 metrů, převažují spíše cesty od pěti do deseti metrů. V Tašově je přes sedmdesát výstupů, z toho určitě třetina stojí za přelezení. Převažuje orientace stěn na sever a jih, údolky míří na západ. Masivy jsou označeny žlutou arabskou číslicí, která odpovídá i číslování v průvodci. Cesty jsou na skále označeny šipkou a zelenou nebo žlutou římskou číslicí, která udává obtížnost výstupu ve standardní klasifikaci UIAA (1 až 4, 5-, 5, 5+, 6- atd.). Popis cest v průvodci je řazen po směru hodinových ručiček. Lezení je většinou stěnové, najdou se ale i spáry a komíny. Stěny jsou převážně položené, převislých je jen několik cest. V Tašově se běžně používá magnézium.